Většinou přijdu pozdě, ale když už přijdu, nenechám si nic ujít. Ráda se zapojím do každé srandy a lumpárny. Mám nepochopitelnou vlastnost být všude, a taky vedle mě často najdete Marťu. Jsem vedoucí dívčího oddílu v Mostě, mojí věkovkou, se kterou jsem pracovala několik let, jsou světlušky. Jsem takový ten člověk, co ošetřuje táborové bolístky. Když se rozčiluju, je to většinou proto, že jsem objevila kytičku, kterou neznám a nemůžu přijít na to, co je zač. Jinak mě nic moc nerozhází. A když zrovna neskautuju, možná mě najdete někde v horách se psem, v teple u knížky nebo s rukama od hlíny v mojí malé pokojové botanické zahrádce. A jak to mám s krupicovou kaší? Vlastně nevím. Jak se mi chce. Někdy jí prostě nechci ani zamíchanou, ani nezamíchanou...